Na světě ještě existuje mnoho míst, kde základní vzdělání není vůbec samozřejmostí a nachází se zde mnoho negramotných osob, hlavně žen, které v těchto rozvojových státech mají za úkol rodit děti a ne se vzdělávat. Omezenost a vzdálenost dostupnosti základního vzdělání, hlavně v Afrických státech je ovlivněno mírou chudoby místního obyvatelstva, nutností, aby děti chodili také vydělávat peníze, jinak se rodina neuživí nebo velká vzdálenost do školy, kdy je i mnoho kilometrů a děti, chtějí-li se vzdělávat, ji musí překonávat pěšky. V mnoha takových školách potom není dostatečné vybavení, výuka probíhá venku nebo v improvizovaných budovách, s jedním učitelem na mnoho žáků.

I ze strany žáků jsou zde překážky a to takové, že začne-li mít dívka dámské záležitosti, nemůže tu dobu chodit do školy, protože nemá na dostatek hygienických pomůcek. A tou dobou je navíc často provdána a její dětství končí, stává se manželkou a matkou.

Školy v takovýchto oblastech jsou závislé na humanitární pomoci, která zajišťuje prostory pro výuku, učitele a alespoň základní pomůcky jako tabulky na psaní nebo sešity a psací potřeby.

V našem světě, plném elektroniky si mnohdy neuvědomujeme, že zatímco naše děti hrají jakousi hru na počítači, jsou i děti, které by se rády vzdělávali, ale není jim tato možnost dopřána, kvůli tomu, kde se narodili a do jakých podmínek. A zatímco si naše děti hrají hru na počítači, tyto chudé děti jsou v továrnách využívány i šestnáct až osmnáct hodin denně na otrockou práci, nebo se toulají po ulicích a žebrají, aby se mohli alespoň najíst. V lepším případě jsou součástí nějakého afrického kmene a jejich úkolem je například hlídat stádo koz.

A proto si važme možnosti vzdělávat se, kterou nám náš civilizovaný svět poskytuje v systému vzdělávání, protože ne všude je toto samozřejmostí, ale spíše luxusem.